Bilance 2025 aneb Soustředíme se (část II.)

Ve studiu bylo dobře, ale chce to vyvětrat. Pojeďme k Petrovi na chatu! Tam je dobře, čerstvý vzduch, voda a tak. A tak se jelo. Napeklo se, nabalilo. A my byli tak plodní, jak jsme společně ještě nikdy nebyli. Za víkend vznikly sakum prdum dva nové songy! A dobrá zpráva je, že píseň S vlky spím zazněla hnedle následně na podzimní Hrané na Mýtince 8. 11. po boku kapelky Větrno. A jakýpak sklidila úspěch, z toho je vždycky radost. Ale zpět na chatu. Kapelník byl přísný jako vždy, diktoval Jardovi akordy, které v životě neslyšel (Jarda, ale kapelník k tomu možná taky neměl daleko) a Mára, aby určitě neslyšel, hrál pro jistotu s pytlem na hlavě (ne, prosím, nenapodobovat). To bylo na začátku. Ke konci bubnoval už jen nohou s náručí plnou lahváčů. Prostě víkendová povinnost, znáte to. Léňa se snažila na poslední chvíli vpašovat do textů zakázaná slova a obraty, aby si toho Radek nevšiml, ale byla odhalena. Hlavně žádné komplikace, na Ráďu se musí pěkně po špičkách, vždyť je to stará konzerva. Zostuzení ze sebe šla Léňa smýt do řeky. A nebylo to nad Sázavou, ale nad Jizerou, kdyby si vzpomněl Honza asi na ty časy krásný. Peťan byl skvělý hostitel jako vždy, opečoval nás, večer nás ukládal ke spánku polibkem na skráně, ráno budil něžnou písní na rtech a čerstvě namletou kávou. Léňa terorizovala ranní rozcvičkou sportuschopné pánské osazenstvo, rozuměj: chodila běhat sama. A pak se celý den sedělo a tvořilo. Trochu jsme teda jedli. Víc než trochu. To k tomu patří. Tentokrát bylo na menu poctivé brownies ze 750g čokolády a 500g másla, s arašídovým krémem navrch, protože tak to kluci mají rádi. A Jarda opět čaroval v kuchyni. Mňam a já mám hlad, jak to píšu! Celkové zhodnocení je následující: jednoznačně nejproduktivnější soustředění co kdy. Až se budeme příště soustředit, pravděpodobně to bude před dalším nahráváním. Už teď si v duchu představuju, že to bude třeba stejně fajn jako tohle září. Pá!