Ztrácím slova a jsem dojatá. Heslovitě: OSLAVA 10 LET HRANÉ NA MÝTINCE. Bilancování.
Zamáčnutí slzičky nad tím, co bylo a co už nebude (Václave, díky, žes dorazil!!). Vděčnost za to, co je. Za spoluhráče, kteří pro Potokap dýchají stejně jako já. Za publikum, které NEMÁ obdoby. Kdo u nás kdy hrál, potvrdí. Nikdy jste nezklamali a nezklamete! A to za všechen ten stres z pořádání takovéhle akce prostě stojí!!! Za inspiraci, která přichází a mění se v nové písně. Za všechny naše kapelní talenty i neduhy. Aspoň je legrace. Za hostující kapely (Větrno, pořádně jste foukli do plachet, bylo to nádherné pohlazení rozlétané duše), které jsou lidské, skromné a rádi s námi pobudou. Za kamarády u zvuku, co to dělají skvěle a už prostě VÍ (Ráďové, jste hvězdy!). Za naše drahé mecenáše Pavču a Toma, díky kterým nehrajeme pod mostem, ale v tomhle nádherném sálu. Za holky z obsluhy, díky kterým jsme vy i my v průběhu koncertu jako v bavlnce (Káťo, Štěpánko a spol., jste nenahraditelné!).
Co dodat. Asi zalezu s kapesníkem pod deku, ještě na chvíli se dojmu (upustit přetlak je prý dobré na regeneraci a to já i můj prst teď fakt potřebujeme) a pak půjdu pořešit prádlo, žrádlo, nádobí. Znáte mě. Snad si nepromáčím obvazy.
Miluju vás!!!
Vaše Léňa z Potokapu