Jen co jsme se oklepali z akce na náměstí, už jsme ráno v 5:30 opouštěli Slaný. Volala nás daleká cesta až do Bystřičky u Vsetína. Po krásných 5 hodinách jízdy s krátkou čůrpauzou jsme byli na místě, aklimatizace proběhla po moravsku a než jsme řekli slivovice, už jsme byli na pódiu. Festivalový setík příjemně uběhnul a my si vzápětí pod pódiem užívali Luboše Javůrka a Bokomara Trio. Než proběhla přestavba, počastoval Luboš Lenku všemi glosami Karla Plíhala, které dosud neznala, čímž se cítila veskrze pobavena i obohacena. Nálada plynula na obláčku, den to byl jako malovaný, hoši se nořili do chlebů se sádlem a cibulí plaveckými tempy, pití také dobré bylo a před námi celé odpoledne, večer i noc. Frgály jsme do sebe lámali jeden za druhým, kyselica také bodla. Vyposlechli jsme mnoho kapel a dva potokapí jedinci taky hodně vzpomínali. Jarda i Radek totiž byli na historicky prvním ročníku Starého dobrého westernu už v roce 1999. Tohle byl ročník poslední. Pořadatelé se rozhodli pro skončení v nejlepším, dokud je věhlas na vrcholu. Líto to bylo mnoha lidem. Ale když už nic, tak alespoň carpe diem. Bylo nám nesmírnou ctí místní tradiční akci uzavřít. A smířit se s tím, že tenhle fenomén už zůstane jen dozvukem minulosti…
