Cheb! Panejo. Říkali jsme si, že to bude pěkný. Nicméně Cheb i tak předčil očekávání. Radek v podstatě za jízdy nabral Máru s Léňou, které právě vyplivnul autobus ze 14 denního tábora La Venta, a fofrem na Karlovarsko. Po slabých dvou hodinkách se shledali i s Járou a Peťanem, rychle postavit (aparát), zkouška zvuku a pak rovnou: „Pole ready, pálkař, hra!“ Klášterní zahrada se zavedeným publikem, plná pozornost posluchačů, supr pořadatelé a paprsky slunce probleskující kamennými zídkami a dřevěnými ochozy, středověk trvá, vůně růží a anglický trávníček. Solidní přistání do reality. Stačilo zavřít oči a zpívat spolu s námi: „Zahojím Tě na vrcholcích ve svých kopcích…“ A pak se zase vydat někam na stezku. Následně Léňa uvedla píseň se smutným poselstvím, naši Beze stop – pro všechny stopaře a na šťastný návraty, věnovanou Pavlíně Braunové… Aby se po koncertě Léňa dočkala nečekaného. Přišel za námi pán se slovy: „Já jsem s Pavlínou byl na VŠ na koleji, pak jednoho dne nepřišla a už se nikdy nevrátila…“ Po zádech mráz a tiché pozdravy nahoru do nebe nebo kamkoliv. Děkujeme za tyhle vaše zpětné vazby. Jste nejvíc…
