Čau lidi! Nehodláme se sáhodlouze rozepisovat o kulturní situaci v ČR, vládní opatření, bláblá …… Však to čtete dennodenně.
V sobotu jsme si vyjeli na výlet do Orlických hor, kde na nás čekal medvídek. Nemyslíme tím Václava, ten má v plánu se tam účelně vydat až o prázdniny. Myslíme Jablonský Medvídek, dlouholetý tradiční festival v krásné a malebné Jablonné, do které vede spousta cest, z nichž jedna, ta ze Slaného, po které jsme se vydali my, trvala jen něco přes tři a půl hodinky a utíkala jako naše ministryně od rozhovorů v angličtině, tedy rychle a bez zbytečných povídaček. Během cesty jsme si letmo všimli, že z lesa tu a tam tekly potůčky, které se nezdály být na obvyklých místech. Občas tyto potoky tekly i přes cestu a my jsme v dodávce trochu znervóznili. Ony ty povodňové stavy zřídkakdy bývají vyhlášeny jen tak „for fun“. Když jsme pak projížděli kolem povodňové říčky, kolem které by se nestyděl skákat ani Tom Bombadil z Tolkienovy ságy, doufali jsme, že koupaliště, u kterého jsme měli hrát, nám nebude na pódiu sahat po kolena.
Hned po příjezdu nás však akordy navlhlých kytar vyvedli z omylu. I přes bahýnko a déšť se tančilo, zpívalo a hrálo. Už jsme se pomalu začali uklidňovat, když tu náhle se o pozornost ucházel Jindřich XI Nenarozený, který nejspíš v naší Lence zkoušel mačkat všechna tlačítka v jejím ovládacím panelu. Těhotenství je požehnaný stav, ale člověk se mu musí ve všech případech podřídit. Během Lenčina trápení v břiše jsme však měli velké štěstí, nejen díky Lucce z Epy, která Lenku ještě ležící ve spacáku v Transitu uklidnila, ale hlavně díky mé drahé polovičce Káje, která se Lenky hned po odvozu do hotelu ujala a nespustila z ní oči. Místo zaslouženého koncertu po třech hodinách namačkaných v dodávce tak naše dámská část posádky strávila dalších 6 hodin v hotelu U Dubu v pohotovostním režimu. Než jsme se s Radkem stihli vrátit od našich drahých, Václav s Jardou, naším hostujícím basákem, měli po čtyřech panácích zhruba čtyři varianty možného postupu. Během půl hodiny jsme sehnali náhradní zpěvačku Elišku z Hlubokého nedorozumění a pokoušeli jsme se naopak dojít k alespoň povrchovému porozumění. Zároveň jsme předběžně domluvili i přídavek s Epy, protože když už nám tak hezky předskočili, chtěli jsme je odměnit. Václav ještě ulovil houslistu Slávka, se kterým jsme se seznámili až po druhé písni na podiu. Nakonec jsme usmolili 10 písní a přídavek k tomu.
Na to, že jsme vařili z velké vody dost dobrý, hlavně, aby nepraskla! Pokud se nás někdo ptáte, jaký byl koncert, fakt nevíme. Ve změti zpráv na lince „holkys-klucis“, houslových sól, divokých osmiček (čau Čáro 🙂 ) a chlazených dvanáctek jsme ten koncert odehráli jedním dechem. Mockrát děkujeme Elišce – Příšeře z Hlubokáčů a Slávkovi z Bodla za jejich záchrannou misi a kamarádům z Epy nejen za morální podporu. Máte to všichni u nás! Příšernej Potokap Forever!
Nakonec vše dobře dopadlo, nic nám nikde nevypadlo, Václav s Jardou vrátili klíče od hotelu aniž by hotel byť jen okem spatřili. Jako správní držáci pod Čáry taktovkou dleli totiž až do osmé ranní. Cestou zpět jsme dělali častější pauzy, aby se Lence a Václavovi s Jardou nedělalo těžko a doma jsme byli snad už ve čtyři. Nevím, jak u ostatních členů kapely, ale v naší domácnosti jsme v šest hodin padli na hubu a probudili jsme se až druhý den ráno.
Za Donaldem a jeho partou se budeme vždycky rádi vracet!
Váš Mareček