S přáteli z Isary už jsme si v průběhu let minulých vytvořili vztah, který se jen tak nevidí. Moc rádi se zveme na akce, a dokonce se celkem rádi i posloucháme, a to před, během, i po představení. Moc nás proto potěšilo, že si nás pozvali na akci, kterou už několik let pořádají na domácí půdě.
Počasí nám relativně přálo, mírné větry rytmické sekce nahradily slunečné úsměvy Lenky, cesta utekla jak politici z DVTV, prostě lahoda. Isara nám dala právo hrát jako druzí, což vždy potěší. Nejen proto, že se v kapele stihneme rozehrát a rozehřát, ale také proto, že domácí (Isara) nám hezky rozvibruje i pozitivní energii mezi diváky.
Na nás tedy už zůstalo jen vyběhnout na prkna, zabouchat do kytar a polaskat blanky na škopkách, a slíznout smetanu. A že jí bylo. Návštěvníci tleskali více, než jsme čekali, proto vám možná na některých fotkách můžou naše obličeje připadat zaskočené, ba dokonce vykoulené! Až na Lenku, ta na všech fotkách vypadá skvostně. Co nás překvapilo možná nejvíc, byly reakce na naši novou píseň, které byly vesměs kladné, s občasným zakašláním. Prostě nás lid mladoboleslavský velmi mile překvapil, moc hezky jste si je vychovali, Isaráci 
.
Při finálním uklánění však kombinace povětrnostních podmínek v sále, nepraktického dreskoudu, pozitivních vibrací na pódiu a akusticky-tlakových vln způsobených potleskem, způsobila jemné nadnesení zadní části sukně, kteréžto však zůstalo k nahlédnutí jen Isaraklukům v zákulisí. Ach. To bylo prostě emocí, že to zkrátka popsat nejde.
A víte, co? Tak příště přijďte a přesvědčte se sami, jo? Jo! Kdo přijde na nás další koncert, dostane naši !!!kompletní diskografii!!! 
v elektronické podobě, takže čus někde! Pac a pusu!
(fotky: Zdeněk Kolín)
