O POTOKAPU

Potokap je slánská indie-folková kapela s písničkářskými kořeny, která mnohem více než ve Slaném, vystupuje na koncertech a festivalech po celé ČR. Z autorského repertoáru kapely dýchají vlivy a zkušenosti muzikantů z jiných žánrů jako country, swing, reggae, pop, ale i latina. Potokap se nerad uzavírá v jedné malé škatulce a jeho repertoár je díky tomu rozmanitý. Najdete v něm romantiku, mystiku, ale čím dál více i písně se současnými tématy.

Nemusí pršet, hlavně když potokape!

Příběh kapely

Všechno začalo už na podzim 2011. Lenka tehdy uspořádala svůj první samostatný koncert v neprobylické kapli, po kterém dostala pozvání zahrát si na dvou vernisážích. Přizvala si k tomu Radka, se kterým v těch časech zpívala i ve slánské kapele Deratizéři. Ještě v prosinci toho roku společně s deratizérským bossem Sváťou a jeho baskytarou odehráli Lenčiny písničky na koncertu ve slánském divadle, tehdy pod názvem Lenka Brtinská a Stíny. Potom pokračovali Lenka s Radkem zase jen ve dvou.

Na podzim 2012 k sobě přizvali kontrabasistu Jirku Znamenáčka alias Knacka, a protože 3 už jsou kapela, zrodil se Potokap. Jako trio pokračoval až do konce roku 2013. V té době Radek odnaučil hrát Lenku na kytaru, takže si to žádalo další nástroj. 

Začátkem roku 2014 kapela ulovila do svých řad posilu ve zpěvu a další kytary Václava. Jako první pódiovou zkušenost si nově rozšířená kapela vybrala účast na oblastním kole Porty v Kalku. Toto kolo vyhrála a postoupila do finále interpretační soutěže Porty v Řevnicích a autorské Porty v Ústí nad Labem. Na podzim roku 2014 začal jako host na cajon s kapelou občasně vystupovat Mára Seghman. V roce 2015 si Potokap našel domácí scénu a uspořádal první koncert pod názvem Hraná Na mýtince. Na konci roku sestavu opustil Knack. Potokap ale brzy našel náhradu, a tak Petr Hudák začal s kapelou nejdřív hostovat na kontrabas,  aby se v srpnu 2016 upsal k trvalé spolupráci.

V roce 2017 si Potokap znovu zkusil Portu a postoupil do Řevnic. Petr začal střídat kontrabas s baskytarou a kapela začala častěji hrát. Na podzim se rozhodla využít konečně potenciál Máry a obohatit svůj zvuk o bicí. Konečně se stal z Máry stálý člen.

Lenka Valentová

zpěv, perkuse

Lenka

Něco o Lence (kliknutím zobrazit)

Lenka je vášnivá čtenářka. V současnosti studuje pedagogiku, takže z ní možná jednou bude hysterická úča. Ke čtení toho tedy má prozatím dostatek. Zajímá se o všechno kolem lesních školek, Montessori a celkově nic alternativního jí není cizí. Občas jóguje a čajuje, má ráda filozofii bezobalového způsobu života, je zarytá ekoložka. Ráda také vaří a peče, nebojí se ani smažení, samozřejmě v souladu s přírodou. Vášnivě ráda luxuje, nejlépe obden po večeři. Vyznává sporty a aktivitu všeho druhu, tančí na pódiu i mimo něj. Píše většinu textů Potokapu a občas z ní vypadne i nějaká melodie.

Upozornění: Dobrým vtipem ji nepotěšíte! Vtipy Lenka obvykle nechápe, některé jí dojdou až později a proto se už teď těší na veselý důchod. Zato se nejvíc směje věcem, které nikdo jiný nechápe.

V minulosti hrála a zpívala se slánskými kapelami Deratizéři a Blueberry F., se kterými také nahrála několik CD.

Václav Mišik

kytara, zpěv

Václav

Něco o Vendikovi (kliknutím zobrazit)

Václav! To je jeden z největších vypravěčů, jaké svět poznal, a který se, pro zvýšení důvěryhodnosti svých příhod, dokonce rozhodl opatřit se šedinami. Bavičem a vypravěčem je však vždy jen do doby, než vstoupí na pódium. Tam se z něho stává radikální introvert a mlčič. Tráví spoustu času v lese jako tramp, je členem legendární trampské osady Sojový kmen. Rád spí v síti nebo alespoň na síti. Poměrně dost toho sežere a ani pití se nikterak nevyhýbá. Od raného mládí hrává nohejbal a patří mezi nejlepší hráče v kapele. Hodně čte a méně píše, ale chtěl by prý psát víc. Alespoň to tvrdí.

Václava můžete na pódiu spatřit vybaveného těmito hračkami:

Kytara Martin D28 se snímačem L.R. Baggs Anthem, strunami John Pearse Phosphorbronze 0.12, trsátky Dunlop Primetone Triangle Grip 1,5, preampem Fishman Platinum a kombem AER Alpha.

Kytara Fender Stratocaster Sombrero, se strunami D’Addario Nickel Wound EXL 110 10/46, trsátky Gravity Classic 1,1 a lampičkou HOTAMPS Bassguy ToneTubby.

K tomu všemu ještě patří ladička TC Electronic Polytune a kabely Vovox.

Radek Valenta

kytara, zpěv

Radek

Něco o Radkovi (kliknutím zobrazit)

Radek má v téhle intelektuálské kapele své nezastupitelné místo, protože je členem s nejvyšším dosaženým čelem. Jak sám tvrdí, značí to prý vysokou inteligenci a jeho čelo hvězd se dotýká. Je to tichý introvert, dokud nevleze na pódium. Kromě muziky má rád trampování a nohejbal. Na hřišti se pohybuje s obratností koaly a odráží téměř všechny míče, kterými ho soupeř trefí. V pracovním životě (stejně jako v soukromém) se živí převážně jídlem, na které si vydělává jako ajťák. Jedním z jeho hlavních charakterových rysů je, že si nepamatuje jména a nepoznává lidi, které zná. Dojde-li však k rozhovoru s nerekognoskovanou osobou, mistrně předstírá, že ví o koho jde. S oblibou se také ztrácí v krajině a nepamatuje si cesty, což mu umožnilo poznat spoustu míst, na které se nikdy nevydal.

V minulosti hrál např. se skupinami Minaret a Deratizéři. Má na triku účast na několika vydaných albech. Na kytaru se začal učit hrát v 16 letech. Rád si pohrává se slovy a přesmyčkami, píše texty i hudbu.

Hraje na kytaru Martin D-28, ozvučenou snímačem L.R.Baggs Anthem, se strunami John Pearse Phosphorbronze 0.12, Fishman ToneDEQ Preamp EQ a kombo ACUS One Forstrings 6T. To celé pak degraduje trsátky Stagg Classic 1.21mm.

Petr Hudák

kontrabas, baskytara

Petr

Něco o Petrovi (kliknutím zobrazit)

Jestli po něčem ženy touží, pak je to Petr. Švihák, lindy-hop tanečník, gentleman každým svým coulem, milovník koní a psů, znalec dobrého jídla a pití (včetně zákusků a kávy), šlechtitel orchideí a vítěz mnoha šachových partií. S Petrem můžete hodiny jen tiše meditovat, nebo s ním naopak dlouze hovořit o kvalitní literatuře (od prózy, přes poezii a literaturu faktu až po duchovní knihy), případně o alternativní kinematografii Kim Ki-duka, Woodyho Allena, Jima Jarmusche a dalších velikánů.

Petr je muzikant tělem i duší, když zrovna nehraje, alespoň hudbu poslouchá. Má bohaté hudební zkušenosti. Jako dítě začínal v ZUŠce se zobcovou flétnou, klarinetem, tenorsaxofonem a klasickou kytarou. Později ho uchvátilo kouzlo kontrabasu a baskytary. Už na teplické konzervatoři měl možnost si zahrát s takovými veličinami jako jsou Vlasta Redl, Ladislav Kerndl nebo David Koller. Později pak spolupracoval s kapelou Motorband, s Vlastimilem Horváthem, s Patricií Fuxovou nebo s hudebním tělesem Markéty Muzikářové Inflagranti. Zkusil si i záskok u Aleše Brichty. V současnosti, kromě Potokapu, hraje s kapelou JUJU, což je alternativní fúze elektroniky s jazzem.

Petr v současné době přezbrojuje, takže nelze s jistotou říci, na co teď vlastně hraje 🙂

Marek Seghman

bicí, cajon, perkuse

Mára

Něco o Márovi (kliknutím zobrazit)

Mára je věkem i služebně nejmladší postavičkou této party. Je nenáročný na chov, baví ho skoro všechno kromě čekáren u doktorů a kolon na D1. Má rád psy, letní tábory, divadlo, nohejbal, všechno kolem počítačů, dobré jídlo, kamarády, přetvařování se na sociálních sítích a spoustu dalších aktivit. Věčně je zaneprázdněn svou zábavou.

Protože neumí říct NE a dobrých bubeníků je po čertech málo, hraje asi v pěti kapelách rock, folk, reggae, popinu, swing, trošku hip hopu: Rastafidli Orkestra, Remakers a s nejrůznějšími projekty, co mu kdo nabídl. Se sezónní kapelou Blueberry F. Mára natočil CD plné vánočních koled a už několik let s nimi vystupuje po kostelích na Slánsku. Množství kapel a projektů už naštěstí začal regulovat, a proto je teď Potokap jeho momentálně jedinou „Full-Tajmovkou“.

A na co Mára hraje? Na bicí a taky trochu na cajon Tycoon STKS-29 DI. Nemá ustálenou značku bicích ani činelů, jako student bere cokoliv, na co se mu uvolní pár kaček a má pocit, že to využije. Momentálně hraje na Mapexy (Meridian Black Viper) s Istanbul činely.